Jan ze Smilovic

Co víme o Janovi či Ješkovi ze Smilovic? Jde o vladyku z rodu pánů z Račiněvsi, který se k roku 1354 psal také z Braškova /ves poblíž Račiněvsi/, kdy hospodařil nedílně, tedy společně se svými bratry Haškem a Albertem na statcích v Braškově, Újezdě, Lukově a na Kopanině, vsi poblíž Prahy. Dalším z jeho bratří byl Záviše, mladoboleslavský probošt. Podle zápisu Pozůstatcích desk zemských se Závišův bratr Jan, který se už píše Ješek ze Smilovic, roku 1356 zavázal spravovat Závišův odkaz v hodnotě 10 kop popaltků na osmi dvorcích Račiněvsi, který byl učiněn kostelu sv.Víta v Praze.

Rod Račiněvských byl svého času i držitelem Vinařic. V letech 1356 až 1360 se spolu s Ješkem ze Smilovic připomíná i Vaněk z Vinařic a Plichta, scholastik u kostela Pražského, tj.u sv.Víta, kteří snad byli dalšími příbuznými Račiněvských. Podle II. dodatku k Pozůstatkům desk zemských. který zpracoval farář ze Slavětína František Štědrý, se v roce 1357 Jan či Ješek ze Smilovic psal také Ješek z Vinařic. Jde nepochybně o totožnost obou jmen, protože ve starém dokumentu se uvádí, že Ješek z Vinařic prodal dva dvory kmetcí /rustikální/ s pozemky v Račiněvsi svému bratrovi Závišovi, tehdy kanovníkovi pražskému, a to za 28 a půl kopy grošů.

Jan ze Smilovic působil roku 1363 při prodeji domu po nebožtíkovi bratru Závišovi, někdejším proboštovi kostela v Boleslavi, a to za 31 kopu a 20 grošů knězi Janovi, oltářník při oltáři sv.Urbana v kostele Pražském. Byl to dům číslo 181 na Hradčanech, který stál proti domu číslo 180, jehož majitelem byl mistr kameník při stavbě chrámu sv.Víta. Zpráva o tom je uvedena v díle V.V.Tomka Základy místopisu pražského na straně 146. K témuž roku je Jan ze Smilovic připomíná tzv.konfirmační knize při obsazování fary na Kopanině. V roce 1364 pak jako Ješek z Vinařic spolupůsobí při obsazování fary v Račiněvsi. K roku 1368, jak se bez dalších podrobností uvádí v Pozůstatku desk zemských, díl I.,strana 434, tentokrát jako „Jessko de Smilowicz“, prodal spolu s Vaňkem z Vinařic jakýsi majetek nebo plat klášteru sv.Prokopa. Snad bylo zprostředkováno tehdejším sázavským proboštem z Dřevíče. Ve II.svazku Konfirmačních knih /Libri Confirmationum/ se tentýž Jan píše jako „Johannis de Capanyna“. Šlo tedy o zámožného vladyku, který měl majetkyjak v Račiněvsi a některých vsí poblíž, i ve Vinařicích, na Kopanině a ve Smilovicích.

Naposledy je o Janovi ze Smilovic zmínka z 24.února 1372 ve II.svazku Konfirmačních knih /strana 72/, kdy „Johannis de Copanina, dicti de Smilowicz“,tj. Jan z Kopaniny, řečený ze Smilovic, spolurozhoduje při obsazování fary v Kopanině. V roce 1433 měl jakýsi další Jan z Kopaniny dům na Hradčanském náměstí /viz V.V.Tomek v Dějinách Prahy, 8.svazek strana 14/. Snad šlo o potomka Jana ze Smilovic, kde však už byli jiní majitelé.

Páni z Račiněvsi, k nimž patřil i Jan ze Smilovic, měli ve znaku vzpřímeného lva s jedním ocasem. Pečeť Račiněvských s tímto erbem je v příloze 7. svazku Sedláčkových Hradů. Avšak ani V.Král, auto obsáhlé Heraldiky, ani Martin Kolář a rovněž A.Sedláček neuvádějí barvy štítu a lva. Lev byl tehdy velmi často zlatý, snad tomu tak bylo i u Račiněvských, štít býval vybarven různě.

Auto: V.Sábl, Z nejstarších dějin Smilovic