Historie

Smilovice leží v jednom z nejkrásnějších údolí lounského a rakovnického podlesí. Na západě se nad nimi zvedá táhlý hřeben s plošinou Zvozidel, jehož svahy jsou směrem do údolí povlovné. Na východě od koryta Pochválovského potoka příkře stoupá masív Dřevíče, který působí monumentálně, třebaže výškový rozdíl proti Zvozidlům je nepatrný. Nečiníme-li starou hájovnu, položenou přímo na patě Dřevíče, je obec rozdělena na dvě části. Jsou to především Staré Smilovice, a Nové Smilovice, které jsou od starší části vzdáleny asi 300 metrů a jsou v podstatě jedinou přímočarou ulicí, která po malém zákrutu vyúsťuje k okresní ssilnici, vybudované v osmdesátých letech minulého století.

Nejstarším objektem celé obce je bývalý středověký dvůr na Starých Smilovicích, který byl v neklidných létech druhé poloviny 16. století opevněn. Druhou budovou co do stáří byl dnes již téměř zmizelý mlýn, který stával na konci asi tři sta metrů dlouhého záhonu. Tento vycházel z koryta potoka a vyúsťoval v širší nádrž opatřenou stavidlem. Zatímco dvorec se v spolehlivých dokladech připomíná k druhé polovině 14. století, o mlýnu jsou historické informace až z třicátých let 16. století. Třetí nejstarší stavbou byla chalupa za potokem proti mlýnu, postavené kolem roku 1758 na pozemku odprodaném mlynářem. Tato roubená chalupa byla zbořena ve dvacátých letech tohoto století, kdy již v jejím sousedství stálo obytné stavení novější.

Od mlýna až do lučního prostoru v poloze zvané Babinec byla celá soustava rybníků, po nichž ještě před padesáti lety byly znatelné zvýšeniny bývalých hrází. První byla mlýnu, druhá pod dvorem, v místech, kde dnes vede pěšina k hájovně, a třetí asi sto metrů od cesty ve směru do luční plochy. Pomístní pojmenování Babinec nemá ovšem nic společného s pověstným lupičem Babinským z konce 19. století, třebaže lidová pověst ji od toho odvozuje. Pravděpodobné se označení vztahuje k výrazu „babiti“, tj.pomáhat novorozencům na svět, což se nejspíše též u našich předků dělo v odloučení od rodiny a okolí vůbec, jak se to dosud zachovává v životě primitivních kmenů Afriky.

Babinec je překrásný kout, táhlé, jako stůl rovné pásmo luk, jak je po tisíceletí, či spíše ještě déle vytvářel postupnými změnami koryta a při záplavách Pochválovský potok.

Pruhlučin se při potoku postupně zužuje, až přechází v úžlabí se strmými břehy, kde se říkávalo v „Kalcojc rochli“, kterou původně obhospodařovali Ohemovic a později patřila k hájovně. Tam ovšem příliš nechodilo, protože to byla doména jednoho z mála podleských hastrmanů. A navíc tam někdy i za poledne vycházel na psatvu bezhlavý kůň.

Druhý hastrman míval svůj revír na Bláhovic louce, kterábyla v úvalu vpravo od cesty, která vede od Starých Smilovic přes polohu „Lipojce“ k Pochválovu.

Ale všechno tohle záhadné, o čemž se vyprávělo především při draní peří za dlouhých zimních večerů, převyšoval majestátní Dřevíč. Je to rozlehlé hradiště nejen s ještě předslovanskou minulostí, ale i jedna z prvních a nejmocnějších pevností, které si vybudoval slovenský kmen spravovaný přemyslovskými knížaty na rozmezí jejich území a země bojovného kmene Lučanů. Mohutnost rozlohy tohoto hradiště, s bezpočetnými stopami po někdejším životě, Kosmova zpráva o „přepevném hradu Dřevíči“ a pak naprosté mlčení knihy dějin o zániku celé té síly a moci muselo vést k lidovým dohadům a od nich k pověstem, jež vzrušovaly nejen mládež. Dalším z blízkých míst, které bylo rovněž opředeno pověstmi, byl dolnoročovský klášter. Není proto divu, že mnozí lidé chtěli vědět víc a o celém okolí, o jeho zasuté minulosti rodné obce.

Jediná zmínka o ní byla až do let před první světovou válkou v tenoučké breožurce oborského lesníka správce Jana Ev. Chadta-Ševětínského „Dřevíč“ a pak pečlivé, ale rovněž nevelké monografii „Vinařice“, kterou napsal a v roce 1900 vydal slavětínský farář František Štědrý.

Teprve za několik let po doznění první světové války smilovický občan a pozdější starosta obce Vladimír Bláha, který zaměníl vojenské povolání za zemědělství, pokusil se z jemu dostupných pramenů při založení obecní kroniky načrtnout v ní i několik kapitol o nejstarší smilovické minulosti.

Je to poctivá záslužná práce, v níž později pokračovala výborná lidová vypravěčka Josefa Chybová, aby zachytila zejména vývoj dalších let, která přinesla tolik dramatických a převratných událostí.

Autor: V.Sábl, Z nejstarší dějin Smilovic